jak vytvorit koucovaci dohodu koučování koučink kouč dohoda

Jak vytvořit koučovací dohodu?

l

Tomas Zidek

December 8, 2020

Jak uzavřít koučovací dohodu?

Co je to koučovací dohoda?

Když vstoupíte do obchodu, objeví se prodavač, který se vás zeptá: „Jak vám mohu pomoci?“. Když si vezmete taxi, zeptá se vás taxikář: „Kam chcete jet?“. V každém profesionálním vztahu je pravděpodobnost úspěšného výsledku vysoce závislá na pochopení toho, co klient chce. Bez tohoto porozumění má prodavač velmi nízkou šanci doporučit vám ten správný produkt, řidič taxislužby má velmi nízkou šanci, že vás vezme tam, kam chcete, a kouč má velmi malou šanci, že bude konverzace užitečná.

Jak začít?

Možná jste přemýšleli o tom, zda se zeptat klienta: „Jak vám mohu pomoci?“. Tuto otázku bych nedoporučoval. Častá odpověď na tuto otázku je: „Vypadám, že potřebuji pomoc?“, Když se lidí zeptáte, jak jím můžete pomoci, spojí si pomoc s někým, kdo nedělá dobrou práci, s někým, kdo je slabý, takže přijmout pomoc může být považováno za selhání. Nechceme do této pozice stavět naše klienty a také zde nejsme proto, abychom pomáhali lidem. Víme, že klient je v pořádku, klient má prostředky k tomu, aby se posunul vpřed, a změna se děje pořád. Jsme tu, abychom vedli konverzaci, která by mohla být užitečná.

Co to přináší?

Nabídka užitečné konverzace místo pomoci je pro klienta obrovským rozdílem. Nikdo nechce pomoc, ale každý chce něco užitečného. Způsob zahájení konverzace s klientem tedy může být:

  • Co byste chtěli na základě této konverzace dosáhnout?
  • Jak byste věděli, že to bylo pro vás užitečné?
  • Podle čeho byste poznali, že to bylo dobré využití vašeho času?

“Best Hopes” otázka

“Best Hopes” otázka je jedním z mnoha způsobů, jak zahájit konverzaci zaměřenou na řešení. Vymysleli ji Evan George, Chris Iveson a Harvey Ratner ze společnosti BRIEF Therapy UK Limited, která je předním světovým centrem praxe zaměřené na řešení. V angličtině zní takto: “What are your best hopes from this conversation?”, do češtiny bychom ji přeložili jako: “Jaké jsou vaše nejlepší naděje z této konverzace?” Používají ji přední odborníci z celého světa zabývající se přístupem zaměřeným na řešení, protože tato otázka je velmi krátká a přímo směřuje pozornost k výsledkům očekávaným v důsledku společné práce.

Proces vs. výsledek

Někteří odborníci se ptají: „O čem byste chtěli mluvit?“ tato otázka obvykle povzbudí lidi, aby mluvili o problému. „Jak byste chtěli využít tento společný čas?“ je další běžný způsob, jak koučové zahajují konverzaci. Klient by mohl odpovědět: „Chtěl bych mluvit o své práci.“ I když to může být zajímavá informace, pro odborníka zaměřeného na řešení není dostačující, protože popisuje proces spíše než výsledek. Kouč na to bude muset navázat další otázkou.

Kouč: Jak byste chtěli využít tento společný čas?

Klient: Chtěl bych mluvit o své práci.

Kouč: A k čemu doufáte, že by to vedlo?

Klient: Doufám, že bych měl pocit, že mě někdo poslouchá.

Kouč: Kdybychom mluvili o vaší práci a měl byste pocit, že vás někdo poslouchá, co by Vám to přineslo?

Klient: Doufám, že by se situace stabilizovala.

Přímo k věci

Kouč musel pokračovat a položit několik dalších otázek, aby klient popsal očekávaný výsledek společné práce. To neznamená, že je to úplně špatné, ale my jako odborníci zaměření na řešení bychom měli mít na paměti, že ústředním bodem naší práce je klient. Proto bychom měli hledat cesty, které jsou pro klienta nejvýhodnější. To jsou zřídka kdy cesty, které vedou zbytečnými oklikami. Jak se říká: „Čas jsou peníze!“.

Kouč: Jaké jsou vaše nejlepší naděje z této konverzace?

Klient: Doufám, že se moje práce stabilizuje.

Položením “Best Hopes” otázky se zaměřujeme na výsledek. Ptáme se, jaké jsou naděje klientů než jak by chtěli strávit čas. Další důležitou věcí, kterou si můžeme všimnout, je, že se ptáme na naděje z této konverzace, ne na naděje pro tuto konverzaci. To může vypadat jako detail, ano je to tak. Konverzace zaměřené na řešení jsou o detailech. Tento detail přináší to, že se klient zaměřuje na svět mimo tuto konverzaci, jediný svět, na kterém skutečně záleží.

Kouč: Jaké jsou vaše nejlepší naděje pro dnešní konverzaci?

Klient: No, doufám, že to bude zábava a já si to užiji!

To není pro spolupráci užitečná informace. Opravdu je hezké slyšet, že si klient chce rozhovor užít, ale nedává to oběma stranám žádný směr, kterým se vydat. Proto se ptáme: „Jaké jsou vaše nejlepší naděje z naší společné práce?“.

V co by měl klient doufat?

Přístup zaměřený na řešení není teoretický model, který nám říká, jak by se lidé měli chovat, co si mají myslet. Za tímto přístupem není žádná teorie, která by se pokoušela vysvětlit nebo interpretovat lidský život. Přístup zaměřený na řešení můžete považovat za nejpragmatičtější způsob konverzace. Náš cíl je vést rozhovor, který bude pro klienta užitečný.

Klient chce změnit svět

Ale co když klient přijde na sezení a řekne, že doufá, že změní svět? Jak by na to měl kouč reagovat? Možná jste uvažovali o tom, že řeknete klientovi, aby přišel s něčím „realistickým“. Pamatujte, že nejsme odborníci na to, čeho je klient schopen dosáhnout, my jako koučové nehodnotíme a nepředpokládáme. Naší úlohou tedy není klientovi říkat, zda jsou jeho naděje příliš velké nebo příliš malé.

Na druhou stranu s klientem vždy uzavíráme dohodu, abychom maximalizovali pravděpodobnost, že naše práce přinese kýžené plody. Mít dohodu, která zahrnuje změnu světa, by bylo velmi nepraktické, protože by to významně zabránilo konstruktivní spolupráci. Jednoduše protože během rozhovoru s klientem nemůžeme změnit svět. Tak co s tím?

Hledejte výsledek

Někdy se ptáme na výsledek, ale dostaneme odpověď, která může ještě vyžadovat další dotaz. Když klient řekne, že chce změnit svět, reakce kouče může být: „Co by Vám to přineslo?“ klient by mohl říci, že by konečně mohl „dělat své vlastní věci“. Toto „dělat si vlastní věc“ může být něco, co klient skutečně hledá jako výsledek, na kterém se dá pracovat.

Kouč: Jaké jsou vaše nejlepší naděje z naší společné práce?

Klient: Chtěl bych, aby se svět změnil.

Kouč: A co by Vám to přineslo?

Klient: To by bylo úžasné, mohl bych si dělat věci po svém!

Kouč: Takže byste si chtěl dělat věci po svém.

Klient: Ano, samozřejmě. To je můj sen.

V tomto okamžiku může kouč stavět na „dělat si vlastní věci“ a vynechat změnu světa z konverzace.

Získejte možnosti

Dalším způsobem, jak by se konverzace mohla rozvinout:

Kouč: Jaké jsou vaše nejlepší naděje z naší společné práce?

Klient: Chtěl bych, aby moji kolegové dostali padáka.

Kouč: A co by Vám to přineslo?

Klient: Pak bych konečně mohl dělat svou práci.

Kouč: A jak by mohl být dnešní rozhovor užitečný, abyste mohl dělat svou práci?

Když je zmíněn výsledek „dělat svou práci“, otevírá to možnosti. Kouč a klient mohou na tomto výsledku spolupracovat a propouštění kolegů lze vnímat pouze jako jeden ze způsobů, jak tohoto výsledku dosáhnout. Pokud by kouč přijal propuštění kolegů jako základ společné práce, nebyl by zde žádný prostor pro zkoumání ostatních cest.

Přímá komunikace

Jednou z kompetencí kouče je přímá komunikace s klientem. V situaci, kdy klient chce, aby se ostatní změnili, může být reakcí kouče komunikovat s klientem napřímo.

Kouč: Jaké jsou vaše nejlepší naděje z naší společné práce?

Klient: Chtěl bych, aby se svět změnil.

Kouč: Jsem si jistý, že by to bylo hezké, ale pokud se svět změní nebo ne, je na nás zcela nezávislé. Jaké jsou vaše nejlepší naděje z naší společné práce, i když to nakonec nepovede ke změně světa?

Klient: No, pokud bych alespoň věděl, jak reagovat na ostatní lidi, když jsem v náročné situaci, bylo by to skvělé.

Kouč: Vědět, jak reagovat na ostatní lidi, když jste v náročné situaci.

Klient: Ano.

V tomto případě se kouč rozhodl komunikovat přímo s klientem, že tento výsledek je mimo oblast jejich kontroly.

Závěrem je, že v přístupu zaměřeném na řešení nepředstíráme, že máme odborné znalosti, které by nám umožnily hodnotit klienta a rozhodovat o tom, co klient má chtít. Přístup zaměřený na řešení je založen čistě na tom, co chce klient.

Minimalismus v přístupu zaměřeném na řešení

„Pokud se chcete dostat z bodu A do bodu B, ale neznáte žádné podrobnosti o terénu mezi nimi, nejlépe uděláte, když předpokládáte, že můžete jít z bodu A do bodu B po přímé linii. Pokud se tento předpoklad ukáže jako chybný a narazíte do obrovských hor, pak musíte hledat průchod, který se co nejvíce blíží vaší původní přímce. Jak by mohl říci William z Ockhamu, nikdy nepředkládejte složité vysvětlení, když stačí jednoduché. “ (de Shazer, 1986)

Minimalismus je jádrem praxe zaměřené na řešení, chceme se dostat na místo určení tou nejpřímější cestou.

Co nám to přináší?

Přínos je v tom, že čas strávený s klientem omezujeme na co nejkratší možnou dobu. A k čemu to je? Klient má vše, co potřebuje a klient je v pořádku. Klienty nemusíme napravovat ani zachraňovat. Proto chceme omezit čas strávený s klientem, aby klient mohl pokračovat bez nás. Vyhnout se vytvoření závislosti na nás je jedním z našich cílů.

Nepředpokládejme nic

Existuje několik různých způsobů řešení problémů. Četné modely, metody a strategie doporučují různé kroky. Některé začnou analyzovat problém klienta, poté informace posoudí a doporučí další kroky. Představte si, že máte klienta, který chce zlepšit týmovou komunikaci, můžete začít analyzovat, proč to chce dělat, co mu v tom brání. Až dokončíte analýzu, můžete se rozhodnout promluvit více o jeho motivaci dělat svou práci dobře, protože jste došli k závěru, že problém by mohl být někde jinde.

Jděte po přímce

I když analýza problému může být zajímavá, na cestě k vyřešení problému představuje zbytečné objížďky. Skvělý přístup pro konzultanta placeného od hodiny, ne tak skvělý pro klientovu peněženku. Navíc množství předpokladů, které vzniknou, když se snažíme případ klienta napasovat do našich modelů a teorií, je vysoké. Čím více předpokladů, tím více se vzdalujeme od reality.

Odborníci na řešení budou vždy držet své předpoklady mimo konverzaci a očekávají, že tato konverzace může být poslední. Náš klient rozhoduje o tom, kam jít a jak se tam dostat. Kouč zaměřený na řešení je jen partner.

“Neexistují žádné záruky, ale udělám maximum, a doufám, že i vy.” Steve de Shazer

Dohoda o řešení problému

Další pastí, které je třeba se vyvarovat, je práce s dohodou o řešení problému. Možná se dohodnete s klientem, že se zbavíte špatných návyků při komunikaci. I když to může znít jako skvělá věc, na které se dá pracovat, je to riskantní dohoda. Kouč a klient neví nic o cíli, kam se chtějí dostat. Nemají tušení, co by mělo tyto zvyky nahradit.

Je to jako vzít si taxi a říct řidiči, že nechcete jet do centra. Řidič by mohl říct: „Ano, rozumím, také nemám rád centrum!“ A začne jet taxíkem směrem k jeho oblíbenému místu. Práce s negativní dohodou může koučům dát pocit, že vědí, jaký je požadovaný stav, protože to musí být opakem nežádoucího stavu. To je zřídka kdy pravda. Vozit klienty po městě a očekávat, že dorazí tam, kam se chtějí dostat, je naivní přístup, ale hádejte, kdo platí ke konci měsíce fakturu?

Společný projekt

Kouč by se měl snažit dosáhnout dohody o společné práci. To popsal Harry Korman jako společný projekt.

Tato dohoda by měla obsahovat tři prvky, aby se zvýšila pravděpodobnost úspěšného výsledku.

  1. Dohoda musí představovat něco, co chce klient ve svém životě dosáhnout nebo změnit.
  2. To, co chce klient změnit nebo čeho chce dosáhnout, musí být něco, co zapadá do legitimní kompetence kouče.
  3. Věc, kterou chce klient změnit nebo čeho chce dosáhnout, musí být něco, na čem by kouč a klient mohli dobře pracovat a doufat, že toho dosáhnou.

(Korman, 2004)

Co říká ICF?

Mezinárodní federace koučů uvádí „Spoluvytváření vztahu“ jako jednu z klíčových kompetencí kouče. „Vytváří a udržuje dohody“ je součástí této kompetence definované jako „Partnerství s klientem a příslušnými zúčastněnými stranami za účelem vytvoření jasných dohod o koučovacím vztahu, procesu, plánech a cílech. Vytváření dohod pro celkovou koučovací zakázku i pro každý jednotlivý rozhovor. “(Mezinárodní koučovací federace, 2020)

Tři body, které bych chtěl zmínit, jsou:

  1. Partnerství s klientem za účelem identifikace nebo opětovného potvrzení toho, čeho chce během sezení dosáhnout
  2. Partnerství s klientem při definování toho, v co klient věří, že musí vyřešit, aby dosáhl toho, čeho chce během sezení dosáhnout
  3. Partnerství s klientem při definování nebo opětovném potvrzení měřítek úspěchu, čeho chce klient dosáhnout v koučovací zakázce nebo individuálním sezení.

Způsob zaměřený na řešení

Kouč: Jaké jsou vaše nejlepší naděje z naší společné práce?

Klient: Doufám, že zlepším svou komunikaci.

Kouč: A jak byste věděl, že dnešní rozhovor byl pro vás nějak užitečný pro zlepšení komunikace?

Klient: Kdybych věděl, jak jasně vyjádřit své myšlenky na velkých poradách, pak bych věděl, že to bylo užitečné.

Kouč: A podle čeho byste poznal, že víte, jak jasně vyjádřit své myšlenky?

Klient: Kdybych měl pár nápadů na příští týden, které bych mohl vyzkoušet, pak si myslím, že by to bylo znamenalo, že to vím.

Závěr

Přístup zaměřený na řešení je nenormativní způsob konverzace. Nepřináší teorii, jací by lidé měli být nebo co by měli chtít. Záleží pouze na klientech, co chtějí. Kouč usiluje o společné porozumění toho, čeho chce klient na základě této společné práce dosáhnout, jak by klient věděl, že dnešní rozhovor je užitečný a jaké pozorovatelné znaky by mu řekly, že toho bylo dosaženo.

Zdroje

  1. Iveson, C., George, E., & Ratner, H. (2012). Brief Coaching: A Solution Focused Approach. Routledge.
  2. International Coaching Federation. (2020). Core Competencies. International Coaching Federation.
  3. International Coaching Federation. (2020). ICF Definition of Coaching. International Coaching Federation. 
  4. de Shazer, S. (1986). Minimal Elegance.
  5. Korman, H. (2004). The common project. Sikt.

Zde si můžete přečíst moje další posty. 

Related Post

JÁ s Antonínem Dolákem

JÁ s Antonínem Dolákem

Existuje Já? Kdo jsme? Jaká je naše identita? To jsme dnes probírali s Antonínem Dolákem....

0 Comments